Postupné představení členů projektového týmu zahájíme rozhovorem s jedním z „otců“ brněnské metropolitní sítě známé též pod označením „akademická síť“, a to s panem docentem Dostálem
z Masarykovy univerzity.

doc. Ing. Otto Dostál, CSc.
Mnoho zkušeností pan docent získal jako hlavní řešitel projektu budování metropolitní optické sítě v Brně, jejímž majitelem je MU a jež jako privátní optická síť propojuje desítky metropolitních objektů. Současná privátní optická síť MU má 150 km optických kabelů, umožňující efektivně využívat přenosové trasy pro celou řadu výzkumných a výukových účelů. Jedna z nejvýznamnějších je oblast zpracování citlivých dat získaných v rámci systému MeDiMed (Metropolitan Digital Imaging in Medicine). Do tohoto systému je zapojena celá řada nemocnic a dalších zdravotnických institucí. Celý systém vznikl v rámci řešení několika získaných projektů, a postupně se tak rozšířil po celé ČR. Tento systém slouží jako centrální zpracování medicínských obrazových informací v DICOM standardu. Systém zároveň umožňuje výměnu medicínských dat mezi zdravotnickými subjekty v rámci celé republiky a využívá se i za účelem podpory komunit specialistů – vědců pro případ řešení relevantních národních i mezinárodních výzkumných projektů.

Odkdy se věnujete přenosovým technologiím a sítím?
Této oblasti se věnuji již téměř čtvrt století, pokud vezmu v úvahu získání prvního projektu, jímž se
nastartovalo budování brněnské akademické počítačové sítě v roce 1993. Od této doby jsem byl
hlavním řešitelem všech klíčových projektů, které řešily další projektový rozvoj této sítě.

Jak se zde shánějí finanční prostředky na výstavby sítí po roce 1997? Je to dneska jednodušší?
Na výstavbu počítačových sítí se získaly z grantových peněz poměrně značné prostředky. Budování infrastruktur bylo v té době podporovanou oblastí. Zároveň nemalý význam měl i fakt, že se zde
podařilo zúročit znalosti z oboru. Být jedním z prvních, to je vždy zárukou lepší pozice při získávání potřebných finančních prostředků.

Zmínil jste se o využití internetu. Jaké využití jste zkoušeli v raném akademickém prostředí, kdy
tyto technologické možnosti přicházely do ČR?
V rámci systému MeDiMed byly mimo jiné ověřovány požadavky reálného provozu na přenosové kapacity v této oblasti. Vybudování počítačové sítě postavené na optických vláknech mělo ve své době zásadní význam pro nasazení aplikací vyžadující vysokorychlostní přenosy. Vybudování počítačové sítě s přenosovou rychlostí nejprve 10 Mbit/s, následující 155 Mbit/s a přechod na Gbit
technologii umožnilo vznik řady aplikací, pro něž je podmínka dostatečné přenosové kapacity zároveň podmínkou nezbytnou.

Na jaké problémy či technická omezení jste v té době narazili?
Při budování a provozování této sítě se naráželo na řadu problémů. Získání povolení k budování této privátní sítě byla jednou z velkých výzev v počátku jejího vzniku. Stejně tomu bylo i u získání povolení k provozování této sítě. Navýšení poplatků za přechod z původní ceny za provozování sítě 10Mbit/s bylo dalším problémem, kdy se cena z původních cca 100 tis Kč/rok měla navýšit 15.5 násobně při přechodu na ATM technologii s přenosovou rychlostí 155 Mbit/s. Samozřejmě problémů byla celá řada, zmiňuji však jen ty neproblematičtější. Další problémy a výzvy nastaly při realizaci aplikací. Jednou z nich byl projekt metropolitního systému pro zpracování medicínských obrazových informací, který byl zprovozněn v roce 2001. Jedná se o rozsáhlý technologický a výzkumný systém rozvíjený ve spolupráci Ústavu výpočetní techniky Masarykovy univerzity s nemocničními zařízeními, zejména z Jihomoravského kraje. Orientuje se na vybudování rozsáhlého archivu medicínských obrazových informací a jeho zpřístupnění prostřednictvím počítačové sítě a rovněž i na jeho využití ve výuce a v klinické praxi. Řada projektů a řešení v průběhu budování tohoto systému byla prezentována na domácích i zahraničních akcích. Významné bylo pozvání na jednání ministrů zdravotnictví v norském Tromso, účast na Světovém summitu o informační společnosti pořádaný OSN a Mezinárodní telekomunikační unií. Dále je pak zapotřebí připomenout i aktivní účast na řadě e-Health světových konferencích, na něž jsme byli pozvání zástupci ministerstva zdravotnictví.

Zmínil jste se o sekání obrazu či výpadky při přenosu mezi ostatními fakultními nemocnicemi. Čím
tyto problémy byly způsobeny nejčastěji?
Do systému MeDiMed se postupně zapojovaly nejen brněnské nemocnice, ale i nemocnice vzdálené, tj. mimo Brno. S narůstajícím počtem modalit (CT, MR atp.), jež produkují značný objem dat, se však začaly objevovat problémy. Dostupné přenosové kapacity tak např. nestačily pro provoz vzdáleně připojené nemocnice v Jihlavě. Zpoždění při přenosech neumožňovalo například dostatečně rychlou odezvu při požadavku na přenos obrazové informace z brněnského centra do nemocnice v Jihlavě. Při těchto připojeních hraje roli jak meziměstské spojení, tak i tzv. poslední míle. Významný byl i fakt, že deklarovaná přenosová kapacita nebyla často k dispozici v nasmlouvaném rozsahu.

Jsou tedy tyto uvedené problémy již minulostí?
Dalším relevantní aplikační oblastí, která se zrodila na půdě Masarykovy univerzity, je systém pro výměnu medicínských obrazových informací mezi zdravotnickými zařízeními. Tento systém dnes již využívá celá řada zdravotnických zařízení v celé republice. Jeho využití je opět podmíněno dostatečnou přenosovou kapacitou. Ne všechny lokality v ČR jsou však s ohledem na toto kritérium
připojeny dostatečnou přenosovou rychlostí. Opět zde vznikají prodlevy při přenosech obrazové dokumentace pacientů. Je opět otázkou, zda mají jednotliví účastníci vždy k dispozici nasmlouvanou přenosovou kapacitu.

Kam se podle Vás oproti začátkům posunuli uživatelé?
Pokud zavzpomínám na úplné začátky, tak při výpadku internetu na 14 dní si této záležitosti jedna fakulta na univerzitě ani nevšimla, nezaznamenali jsme žádný urgentní dotaz. Dnes by to bylo nepředstavitelné. Stejně tak není možný výpadek při přenosu pacientských dat z centra do jednotlivých připojených zdravotnických subjektů. Systém musí být dostatečně rychlý i vysoce dostupný. Uživatelé počítají s prakticky „bezvýpadkovým“ provozem.

V rámci projektu OVĚŘOVÁNÍ KVALITY SÍTÍ NOVÉ GENERACE NGA/NGN se budete věnovat mimo jiné právě přenosu multimediálního obsahu, a to primárně videa. Jaké zde očekáváte problémy, které jsou již dnes aktuální?
Kvalita sítí má zásadní význam při nasazení aplikací vyžadujících přenos velkých objemů dat. Nemůžu mít např. nasmlouvanou přenosovou rychlost, která se bude zmenšovat s počtem připojených účastníků. Špatná kvalita sítě způsobí snížení reálně dostupné kapacity způsobené například opakováním chybných přenosů.

Kde vidíte sítě za dalších deset let?
Od začátku využívání akademické počítačové sítě došlo k řádovým změnám v objemech přenášených dat, vzniku náročných aplikací a tomu odpovídajícím požadavkům na kvalitu přenosové sítě.
Předpokládám, že tento trend se udrží i v budoucnu. Počítačové sítě a Internet se za posledních 20 let posunuly ze stádia vědeckého experimentu, či chcete-li hračky pro nemnoho výzkumníků, do podoby nástroje pro řešení každodenních úkolů, bez kterého si již dnešní život nedokážeme představit. Vznikla celá škála aplikací od původního jednoduchého přenosu dat, přes sociální sítě, multimediální přenosy až po připojování nejrůznějších zařízení známých pod nyní populárním označením IoT (Internet věcí). Každá z těchto nových aplikací má jiné nároky na parametry přenosové sítě (šířka pásma, přenosové zpoždění, jiter atd.). Počítačové sítě úspěšně pohlcují stávající komunikační systémy pro hlasové služby (telefonní síť), sítě pro přenos obrazu (televizní vysílání) či telemetrii. V následujících letech vedle růstu přenosové kapacity sítí očekávám další vývoj aplikací a tím i zvýšené požadavky na spolehlivost, přenosové zpoždění a kolísání zpoždění. Porostou požadavky na dostatečně kvalitní připojení prakticky v kterémkoli obydleném místě. Porostou i požadavky na měření a ověřování kvality síťového připojení diktované zvyšující se závislostí lidské společnosti na počítačové síti.